Ludwig vam Beethoven

1770 Bonn – 1827 Vídeň

Rodina pocházela z Holandska.

Syn tenoristy kurfiřtské kapely v Bonnu.

Od raných let projevoval nevšední hudební nadání, které mu umožnilo vystupovat na četných koncertech, kde předváděl jedinečnou schopnost improvizovat.

Otec jej v dětství nutil i nevybíravými způsoby cvičit na klavír. Významným učitelem byl Christian Gottlob Neefe.Pod jeho vedením pilně komponoval. Jako pianista poprvé vystoupil v osmi letech. Neefeho zastupoval ve varhanickém úřadě ve 12 letech. Ve 14 letech byl přijat, jako druhý varhaník a také hrál v kurfiřtově kapele na violu.

1787 odjel do Vídně, krátký čas byl žákem W.A.Mozarta. Vrátil se do Bonnu k vážně nemocné matce. Na zdejší universitě navštěvoval přednášky z filosofie. Ve Vídni se natrvalo usadil v r.1792. Studoval u J.Haydna, u J.G.Albrechtsberga, A.Salieriho a dalších. Stýkal se s vrstevníky, mezi nimi byli i Češi V.Jírovec, L.Koželuh. J.H.Voříšek a další. Pro Beethovenův umělecký růst byl důležitý bohatý hudební život ve Vídni. V palácích šlechticů i na veřejných koncertech poznával díla Mozartova, Haydnova a jejich satelitů. Sám hojně veřejně vystupoval. 1796 a 1798 hrál také v Praze. Svými koncerty a skladbami si získával přízeň a materiální podporu rakouské i české šlechty.

Muzikolog Wilhelm von Lenz rozdělil v r.1852 Beethovenovo dílo do tří slohových etap. 

1.etapa – asi do r.1802. díla vzniklá v této době navazují a rozvíjejí odkaz J.Haydna a W.A.Mozarta.

(dva klavírní koncerty, 16 klavírních, 7 houslových sonát, Sonáta pro lesní roh a klavír, smyčcové kvartety, 1. a 2. symfonie a další). Projevily se první příznaky ušního onemocnění. Beethoven prožívá první závažnou duševní krizi. Vyjádřil to v tzv. Heiligenstädské závěti (1802). Zvítězil sám nad sebou, zavrhl myšlenky na sebevraždu. Projevil chuť žít, smysl svého života viděl v hudební tvorbě. 

2.etapa – asi 1802-1814. Reformoval klasickou strukturu symfonie, menuet nahradil scherzem, které dávalo skladatelům větší tvůrčí svobodu- monumentální Symfonie Es dur – Eroica, Symfonie c moll – Osudová, Symfonie F dur – Pastorální – svým chápáním přírody předjímá romantismus.Jednotlivé části mají programní názvy, Beethoven ale zůstává absolutním hudebníkem Dále rozsáhlý houskový koncert D dur, tři smyčcové kvartety, věnované ruskému knížeti Razumovskému, opera Fidelio (poprvé provedena s nevalným úspěchem v r.1805. potom vícekrát přepracovaná. Byly k ní vytvořeny dokonce tři předehry. Konečná verze zazněla v r.1814).Dále vznikly dva klavírní koncerty, několik sonát pro klavír, housle a violoncello a jiné. Jde o kvalitní, myšlenkově závažná a hudebně obsažná díla.

1812 prožívá Beethoven další životní krizi, vyjádřil ji v Dopise nesmrtelné milé. Adresátku se nepodařilo dodnes identifikovat. Strádá duševně i hmotně. Na jeho psychiku doléhají zhoršující se zdravotní stav i špatné společensko-politické poměry.

1815 byl Beethoven zcela hluchý. Několik let skládal různé příležitostné skladby a jakoby sbíral síly do třetí tvůrčí etapy(1817-1824. Hluchota ho odvedla od interpretační činnosti, jako klavíristu, i jako dirigenta. Nezabránila ale, aby dále komponoval – Sonáta B dur pro kladívkový klavír, sonáty As dur a c moll, 32 variací pro klavír, výrazově moderní a proto ve své době nepochopeny smyčcové kvartety, Missa solemnis (1819-1823) a Symfonie d moll s Ódou na radost – 1822-1824, jeden z prvních příkladů uvedení lidského hlasu do symfonie

Beethovenův zdravotní stav se zhoršoval, nemoci podlehl v březnu 1827.

Ve své době nebyl plně pochopen, ani oceněn, zejména v novátorských a myšlenkově závažných skladbách. Čas a další hudební vývoj ukázal, že předznamenal další hudební vývoj, proto bývá někdy označován jako klasik romantismu, nebo romantik klasicismu.