Počátky polyfonie
Již v antickém Řecku chtěli někteří hudebníci obohatit svoji hru vrstvením několika tónů nad sebe.
Bourdon, nebo bordun – tak se označoval dlouhý tón, prodleva, nad nímž probíhala melodie. Dokladem vícehlasého – polyfonního – myšlení jsou vodní varhany. Zdokonalení tohoto principu vedlo ve středověku ke vzniku propracované polyfonie. První písemná pojednání o ní, traktáty, jsou asi z 9.st.
Umění organa:
Vzniklo ve francouzských klášterech. Tato varhanní technika spočívá v překrývání dvou (dupla), tří (tripla), nebo čtyř (quadrupla) hlasů. S rozvojem organa ve 12.st.vznikají skladby s hlavním hlasem - tenor – k němu je tvořen kontrapunkt (punctum contra punctum = bod proti bodu, nota proti notě).
ARS ANTIQUA: (z latiny – staré umění). Období přibližně mezi léty 1240-1340. Další rozvoj a komplikování stylu umění organa, ale vzniklo také moteto (v italštině znamená rčení, ve francouzštině slovo, refrén). Moteto je vokální vícehlasá skladba na světské i duchovní texty. Uvádělo se po gregoriánském chorálu na konci církevního obřadu, ale také i mimo kostel. K obecnějšímu rozšíření moteta došlo v renesanci.
Conductus = většinou tříhlasá skladba duchovního, ale ne liturgického obsahu. Jako hlavní melodie posloužila světská píseň. Zpíval se při procesích, nebo měl světský až satirický ráz.
ARS NOVA – nové umění – estetický proud. Název podle stejnojmenného traktátu Philippa de Vitri (1291-1361). Pojednává o notě, zvané minima, která se svým charakterem podobá naší notě šestnáctinové. Do hudby přinesla odlehčení, umělecký pohled, ubrala na spekulativnosti. Hudba je hybnější, srozumitelnější.
De Vitry dále vylepšil notaci – červené noty měly odlišnou délku.
Guillaum de Machaut (giom d mašo) – asi 1300-1377. Novátor, autor motet, rondeau, ballad a Notredamské mše, napsané v komplikovaném čtyřhlase. Machaut byl první, kdo složil mši o tolika částech, patrně v r.1364 u příležitosti nástupu Karla V. na trůn.
Ars nova se rozšířila do Itálie, kde položila základ předrenesančního hudebního umění. Hudba tam dostala světštější obsah.
Vznikly nové formy:
Madrigal – (z latiny-matricalis = pocházející z matky). Skladba tříhlasá, později i vícehlasá, světského – lidového charakteru, psaná v lidovém jazyce. Texty jsou lyrické, někdy žertovné či kritické.
Caccia – (kača)-text popisuje lovecké výjevy.
Ballada – skladba s dějem.
Centry Ars nova v Itálii byly Florencie a Bologna, Řada italských skladatelů vytvořila „most“ mezi ars novou a renesanční Itálií svými díly, která jsou obdivována i dnes. Giullame Dufay, Jakob Obrecht, Josquin des Pres.
