Lední Hokej

Hokej je sport, který vznikl mezi lety 1860 a 1870 v Kanadě, proto se mu také někdy říká hokej kanadský. V Evropě se poprvé hrál v devadesátých letech 19. století.

 Lední hokej se hraje na obdélníkovém kluzišti s rozměry cca 30 x 60 metrů (opravdoví „umělci“ hokej hrají na zamrzlých rybnících popř. řekách, jejichž rozměry pro ně nejsou podstatné). Hrací plocha nemá přesně tvar obdélníku, jelikož jsou její rohy zaoblené. Čáry-v barvě červené nebo modré-člení hrací plochu na tři pásma a dvě poloviny. Pásma dělíme na útočné, střední a obranné, vždy ve vztahu ke každému ze soupeřících družstev. Brankové čáry neukončují hrací plochu, protože hokej se hraje i za brankami. Kolem kluziště je hrazení, neboli mantinel, většinou vyrobené ze dřeva nebo z umělé hmoty (hokejoví „umělci“ ke své hře na zamrzlých vodách mantinel nepoužívají). Mantinely jsou zpravidla nastaveny ještě průhledným plexisklem.

Branka-malá věc, do které se hráči snaží trefit pukem a vsítit tak protihráčům gól. Má ocelový rám opatřený jasně červeným nátěrem. Rozměry branky jsou 183 x 122 cm. Do ledu je pevněna trny, které jsou zapuštěny do otvorů v ledové ploše. Je bezpochyby jednou z nejdůležitějších věcí na ledě.

 Hokejové družstvo tvoří obvykle 22 hráčů. Sestava pro utkání se skládá ze dvou brankářů, z nichž jeden většinou jen zahřívá střídačku(to znamená, že do utkání žádným způsobem nezasahuje), a dvaceti hráčů v poli. Hráče v poli dělíme na útočníky a obránce. Hokejista Útočník má za úkol střílet góly, hokejista Obránce má za úkol bránit útočníkovi, aby vstřelil gól. Po většinu utkání je na hrací ploše brankář a pět hráčů, útočná trojice (útok) a obranná dvojice (obrana). Ostatní hráči jsou připraveni na střídačce (hráčské lavici), spolu s trenérem, jeho asistentem, lékařem a dalšími členy realizačního týmu.

Pro hokej je typické časté střídání, ke kterému dochází jak při přerušení hry, tak i v jejím průběhu. Zato vystřídání brankáře je poměrně výjimečné. Náhradní brankář do hry nastupuje většinou jen tehdy, je-li brankář zraněn, anebo podává velmi špatný výkon.

 V průběhu hry často dochází k tzv. přesilovkám – jeden nebo i více hráčů je vyloučeno ze hry. Hráč je vyloučen ze hry, dopustí-li se nějakého nedovoleného zákroku (faulu) na protihráče. Za vyloučeného hráče nesmí nastoupit náhradník. Vždy se ovšem hraje alespoň se třemi hráči v poli, třebaže vyloučených hráčů může být více… Vyloučení hráči ( kromě vyloučených do konce utkání) se musí po celou dobu trestu zdržovat pouze na trestné lavici, která je umístěna na opačné straně hřiště, naproti střídačkám. Doba trestu závisí na druhu faulu, nejčastější délka vyloučení je 2 min.

 Hokej se hraje s kotoučem, neboli pukem, který je vyroben z tvrdé gumy. Kotouč váží 156 až 170 gramů a rána pukem do jakékoli části těla je velmi bolestivá. Výstroj a výzbroj hokejistů je poměrně náročná a komplikovaná: hraje se rychle, tvrdě, existuje velké nebezpečí zranění úderem kotouče nebo hole i nárazy o mantinel, proto je třeba takřka celý povrch těla spolehlivě chránit.

Co všechno na sebe hráč obléká? Brusle ( jsou boty na kterých jsou přidělány speciální nože), spodní bavlněné ribano, chrániče holení a kolen, suspenzor ( je chránič citlivého místa), nárameníky, náloketníky, helma, rukavice, hokejové kalhoty, stulpny, dres a nesmíme zapomenout hokejovou hůl, neboli hokejku ( tu si hokejista ovšem neobléká).

A co balí do svého poněkud objemnějšího zavazadla brankář? Brusle, spodní ribano, betony (jsou chrániče nohou), plastrón (chránič trupu), lapačku (lapačka je speciální rukavice na volnou ruku), vyrážečku ( vyrážečka je speciální rukavice na ruku dražící hokejku) a speciální brankářskou přilbu, neboli masku, která chrání brankářův obličej.

 Hráčské hole nesmějí mít žádné výčnělky. Maximální délka rukojeti ( delší část hokejky) smí být 147 cm, čepel (zakřivená část hole) je dlouhá nanejvýš 32 cm. Čepele jsou zakřiveny, zahnutá čepel totiž dovoluje snadnější vedení kotouče a přesnější i prudší střelu forhendovou stranou hole.

Jaký je rozdíl mezi forhendem a bekhendem? Hokejisté (nikoliv však brankáři) drží hůl oběma rukama, přičemž obratněji se kotouč ovládá prvním z obou způsobů, forhendem (dlaň spodní ruky je obrácena ke kotouči). Bekhendem (střelou nebo přihrávkou „přes ruku“) lze vystřelit méně důrazně, a také méně přesně, ke kotouči směřuje hřbet ruky, která hokejku drží níže.

 Utkání řídí přímo na hrací ploše trojice rozhodčích, oblečených do černobílých pruhovaných dresů. Hlavní rozhodčí (většinou nejméně oblíbený muž v zápase, často vypískáván a často počastován nelichotivými slovy) hodnotí způsob hry všech hráčů, rozhoduje o platnosti dosažených branek, dohlíží na regulérnost střídání hráčů, určuje tresty po nedovolených zákrocích (faulech). Hlavní rozhodčí má na rukávech oranžový pruh, aby se odlišil od rozhodčích čárových (aby bylo vidět kdo z těch tří je větší blb). Dvojice čárových rozhodčích především sleduje dodržování pravidel o postavení mimo hru, zakázaném uvolnění, tedy hodnotí správnost pohybu hráčů a puku.

Další rozhodčí jsou mimo hrací plochu: časoměřiči odpovídají za přesné sledování čistého času hry (hokej se na rozdíl od fotbalu hraje s přerušeními, např. při odpískání faulu se časomíra zastaví a znovu se spustí až s dopadem puku na led, při vhazování) a za správné odměření trestu vyloučených hráčů, brankoví rozhodčí mají vyhrazené místo těsně za hrazením, co nejblíže brance-rozsvícením červeného světla signalizují dosažení branky.

Zahájení hry na samém začátku utkání a také po každém jejím přerušení zahajuje vhazování (říká se mu také buly): rozhodčí vhodí kotouč mezi dva hráče v poli.

Okamžik dopadu kotouče na led při vhazování je velmi důležitý: současně s ním se rozbíhají stopky, které odměřují čistý čas. Čas se zastavuje, jakmile hlavní sudí přeruší hru zapískáním, anebo siréna časoměřičů oznámí uplynutí hracího času příslušné třetiny: hokejové utkání se hraje na tři dvacetiminutové třetiny (žádné z přerušení se do celkového času utkání nezapočítává).

 Branka (gól) platí, jakmile celý puk přeletí nebo přejde přes brankovou čáru mezi tyčemi branky. Je zřejmé, že při gólu nesmí být porušené žádné jiné pravidlo, např. branky nemůže být dosaženo úmyslným kopnutím bruslí, postavením útočícího hráče v brankovišti apod.

Pohyb hráčů a vedení kotouče i jeho přihrávání musí odpovídat stanoveným pravidlům. K postavení mimo hru (neboli ofsajdu) na modré čáře dojde tehdy, dostane-li se kotouč do útočného pásma až za některým z útočících hráčů: nejprve smí přejít útočnou modrou kotouč, pak teprve hráč. Dopustí-li se mužstvo postavení mimo hru, vhazuje se na bodech poblíž modré čáry, když jde o ofsajd způsobený vědomě, úmyslně, pak až v obranném pásmu týmu, který se takto provinil.

Zakázané uvolnění-jde o zahrání kotouče z vlastní poloviny hřiště až za brankovou čáru soupeře. Hra je v takovém případě přerušena a vhazuje se v jednom z kruhů v obranné třetině týmu, který se zakázaného uvolnění dopustil. Pravidlo se ovšem nevztahuje na mužstvo, které se brání při přesilové hře, a k přerušení nedojde ani tehdy, dotkne-li se takto vyhozeného puku jako první hráč útočící.

 Herní přestupky, při kterých dochází k vyloučení-vyloučení následuje po závažnějších proviněních, např. po nedovolených zákrocích, ale také po úmyslných přestupcích, jakými jsou mimo jiné zalehnutí kotouče, záměrné posunutí branky. Po stanovenou dobu trestu se vyloučený hráč nesmí zapojit do hry a ani za něj nemůže být do hry poslán žádný náhradník-tým po celou dobu trestu (rovněž odměřovaného v čistém čase) hraje v početním oslabení. Hlavní rozhodčí uděluje tzv. menší trest (na 2 minuty), větší trest (5 minut), osobní trest (na 10 minut), výjimečně i vyloučení do konce utkání. V obou posledních případech se po uplynutí základního trestu (většinou dvouminutového) může za vyloučeného hráče zapojit do hry další hráč, dál je uplatňován trest skutečně jako osobní.

Vyloučený hráč se někdy vrací do hry ještě před vypršením dvouminutového trestu. Je to tehdy, využije-li tým soupeře početní převahy ke vstřelení branky, tedy využije-li přesilové hry. Pětiminutové vyloučení se při dosažené brance nepromíjí.

Ze hry může být vyloučeno i několik hráčů téhož týmu, avšak družstvu je za všech okolností dovoleno mít na ledě alespoň tři hráče v poli: proto se trest případného třetího vyloučeného začne odpočítávat až ve chvíli, kdy se první z vyloučených na led vrátí.

Za hrubý zákrok na hráče, který byl v samostatném nájezdu na brankáře nebo za hození hole po nohy v takovéto situaci je hlavním rozhodčím nařízeno trestné střílení. Všichni hráči musí opustit polovinu týmu proti kterému se nájezd jede, a na ledě zůstane jen jeho brankář. Hráč, který trestné střílení provádí, se ujme kotouče, položeného ve středovém kruhu a v nájezdu se pokusí brankáře překonat. Tato forma samostatných nájezdů se rovněž uplatňuje tehdy, má-li se určit vítěz utkání, které skončilo v normální hrací době i v pětiminutovém prodloužení nerozhodně.

Jestliže dojde k faulu a kotouč je v tomto okamžiku v držení faulem postiženého mužstva, hlavní rozhodčí hru ihned nepřeruší, ale zvedne paži a poskytne tzv. výhodu: útočící tým tak má možnost akci dokončit. Padne-li z této pokračující akce dokonce branka, je uznána. Při takto dosažené brance už k vyloučení nedochází. Mužstvo, které výhody využívá, může odvolat brankáře a poslat na led dalšího hráče (útočníka nebo obránce), prázdné brance nehrozí žádné ohrožení-jakmile se kotouče dotkne hráč soupeře, rozhodčí hru přeruší.

K odvolání brankáře tzv. power play  může rovněž dojít z taktických důvodů i v samotném závěru utkání, kdy se takto snaží mužstvo o vyrovnání jednobrankového náskoku soupeře. Tato situace je ovšem riskantní-soupeř se smí kotouče nejen dotknout, smí s ním i hrát a může tedy do prázdné branky i skórovat.

 Každý ze států, ve kterých se hokej hraje má svojí ligu. Nejznámější hokejovou ligou na světě je kanadsko-americká NHL, kde hrají ti nejlepší hráči světa. Nejvyšší českou hokejovou soutěží je O2 Extraliga, kterou hraje čtrnáct týmů. Týmy hrající Extraligu: Hc Sparta Praha, Hc Slavia Praha, Hc Moeller Pardubice, Hc Bílí Tygři Liberec, Hc Lasselsberger Plzeň, Hc Rabat Kladno, Hc Znojemští Orli, Hc Hamé Zlín, Hc Vítkovice Steel, Vsetínská hokejová, Hc Chemopetrol Litvínov, Hc Mounfield České Budějovice, Hc Energie Karlovy Vary, Hc Oceláři Třinec.

Nejznámější čeští hokejisté: Milan Hnilička, Jaromír Jágr, Dominik Hašek, Petr Bříza

Lední hokej je jedním z olympijských sportů. Olympijským sportem je od roku 1920.

V České Republice je hokej povýšen téměř na náboženství. Největším úspěchem českého národního týmu je zlatá olympijská medaile z Nagana z roku 1998.Trenérem, který dovedl Čechy ke zlaté medaili na OH byl Ivan Hlinka.

Čeští hokejisté se mohou jako jediní na světě pochlubit zlatým hattrickem (vyhráli tři mistrovství světa za sebou) a několika medailemi ze světových šampionátů.